Darkovic patlaninky

Těžké automobily a tahače

Bedford QL

Bedford QLC Společnost bedford vyrobila svůj první automobil s pohonem všech čtyř kol v roce 1938 při vývoji 15 centýřového vozu Bedford s typickou hranatou kapotou. Válečný úřad prý uvažoval o souhlasu s dalším vývojem této konstrukce. O vozidlo byl určitý zájem, neobjevily se však žádné objednávky na jeho dodání a tak se projekt zastavil. Bedford se poté rozhodl podniknout vlastní vývoj v malém měřítku, od kterého si sliboval pozdější vojenské zakázky. Po vypuknutí 2.světové války Válečný úřad Bedford QLD vystavil příkazy na dodání velkých počtů vozidel 4x2.Firma bedford byla požádána o postavení prototypu třítunového univerzálního užitkového automobilu s pohonem všech čtyř kol. V říjnu 1939 byla schválena specifikace vozidla a v únoru 1940 mohla firma předvést první prototyp při silničních testech. Během následujících měsíců firma dodala pro zevrubné tovární a vojenské zkoušky další prototypy. Po skončení obvyklých testů a vybavení vozidel speciálním nářadím se mohli řidiči z ačít učit ovládat nový automobil. Trvalo necelý jeden rok, než se od prototypu dospělo k prvním sériově vyráběným vozům, což byl v době válečného vypětí a nedostatku pozoruhodný výsledek. Pohon všech čtyř kol Bedfordu QL dovoloval Bedford QLR uplatnění v obtížném terénu. Na zpevněných vozovkách se vypínal pohon předních kol, čímž se snižovalo opotřebení pneumatik a převodů. Pohon se řadil pomocí páky na přídavné převodovce. Jiným trumfem v Bedfordově rukávu byla nepřítomnost obvyklých dětských nemocí, spojených s uvedením nového typu do provozu. Až asi po roce se objevila jedna zvláštní závada, při slabém stisknutí brzdového pedálu se vozidlo začalo otřásat. Problém zcela zmizel nahrazením terénních pneumatik s hrubým vzorkem normálními silničními.
Od šasi Bedfordu QL bylo odvozeno mnoho verzí. Nejrozšířenější byl bezesporu QLD, používaný jako valník, sklápěč, pojízdná kantýna či kuchyně. Známý je také QLT, Bedford QLT na prodlouženém šasi byla prodloužená korba se třemi řadami k sezení. Tato speciální verze, uzpůsobena k transportu pěšáků, jich pobrala 29 včetně výstroje a výzbroje. Další známou verzí je také QLB, který byl uzpůsoben k vleku prtiletadlového 40mm děla Bofors. Jeho korba byla zkrácena, aby se mezi ni a kabinu řidiče vešla ještě další uzavřená kabina, která při transportu sloužila obsluze děla. Na krátké korbě pak byla munice pro dělo.
Další verzí byl QLC, který sloužil například jako tahač návěsů, mobilní ústředna nebo tankovací cisterna. QLR pak byla skříňová verze, pro radiovůz a velitelský vůz.
Vlká Británie přišla o drtivou většinu vozidel při evakuaci z Dunkirku (Dunkerque), a kriticky potřebovala nové. Bedford série QL - díky tomuto označení dostal přezdíku "Queen Lizzie" - přišel v pravou chvíli, aby situaci zachránil a stal se nejrozšířenějším náklaďákem britských obranných sil. Vyráběl se do roku 1955, kdy byl nahrazen řadou R. Vyrobilo se jich kolem 52 000. V civilním sektoru jezdily běžně do konce šedesátých let.

Technické údaje (platné pro QLD):
Já stavěl bedfordy dva, a to QLD a QLT. Oba jsou stavěny z krabičky, bez jakýchkoli doplňků domácí produkce. Oa mají standardní britskou kamufláž - olivově zelenou s černými poli. QLT podle označení patří Guards Armoured Division, Gardové obrněné divizi, jedné z nejelitnějších divizí britdké armády. Dále pak nese označení divizní RASC, což byla jakási podpůrná služba, a označení 61. pěšího pluku. Vůz by měl být nasazen na Evropském bojišti, na přelomu roku 1944 a 1945.
QLD patří 88. pěší dílenské brigádě pod 11. obrněnou divizí. Místo a čas nasazení stejné.

model Bedfordu QLT model Bedfordu QLT model Bedfordu QLT
model Bedfordu QLT model Bedfordu QLD model Bedfordu QLD
model Bedfordu QLD model Bedfordu QLD

AEC Matador

AEC Matador Matador byl střední dělostřelecký tahač postaven společností AEC pro vojenské síly Velké Británie a Commonweathu v průběhu druhé světové války. Vyplňoval mezeru mezi Morrisem C8, coby lehkým tahačem, a Scammelem Pioneer, coby tahačem těžkým. Vyházel z nákladního vozu AEC Matador, se znakem náprav 4x2. Všechny nákladní vozy AEC začínaly písmenem M. Byl snadno rozpoznatelný podle trambusové kabiny se zaoblenou střechou a předními koly až v rozích. Ložná plocha byla rovná s plachtou. Kabina byla vyrobena z jasanového dřeva pobitého plechem. Vozidlo bylo vybaveno navijákem o tahu 7 tun. Na bázi Matadoru vznikl obrněný velitelský vůz Dorchester. Větším sourozencem Matadora byl Marshall , se znakem náprav 6x6, i jemu se v poli říkalo ovšem Matador. Natolik vůz proslul. I na základě Marshalla vzniklo obrněné velitelské vozidlo.
AEC Matador Vzniklo okolo 9000 vozů AEC Matador, některé sloužily u RAF jako palivové cisterny, a těžké nákladní automobily. Také byly používány u hydroplánů Short Sunderland, které po přistání zatáhly na místo.
U armády byl kromě tahání děl, typicky 5,5 palcové houfnice, používán také jako portée, tedy pojízdné dělo. Na ložné ploše byla lafetována 25pdr kanónová houfnice. V letech 1942 - 1943 v severní Africe byly na některých Matadorech namontovány 6pdr protitanková děla. Takto vytvořené protitankové vozidlo se nazývalo "Deacon".
Po válce našly matadory použití na stavbách při obnovovacích pracech. Velmi se osvědčil také lesníkům, měl totiž výbornou průchodivost terénem.
Technické údaje AEC Matador:
Tady jsem trochu ujel. Vůz by měl podle označení patřit snad ke 185. polnímu regimentu královského dělostřelectva. Jenže tento útvar v africe nebyl a vůz je zdokumentován v roce 1944 v Normandii. Takže zde máme takové malé africké what-if. Jinak se stroj na Airfix celkem vyvedl. Je postaven víceméně z krabičky, je jen decentně zaprášen....no, decentně, trochu jsem to přehnal...

model AEC Matador model AEC Matador model AEC Matador
model AEC MAtador

M4 a M5 High Speed Tractor

Tahač M5 Ačkoli jsou dělostřelecké tahače velmi speciální vozidla, za války se konstruovala de facto ze zbytků. Na bojišti měla pak pásová vozidla samosebou podstatně větší průchodivost. V drtivé většině případů byly postaveny na podozcích druhosledových, zastaralých tanků. Naprosto typickým příkladem byl britský Crusader mk.I. Jako tank se přežil, ale jako tahač byl velmi úspěšný. Na podvozku tanku Crusader postavili inženýři otevřenou korbu s lavicemi pro posádku a místem pro náklad.
Američané měli velmi rozvinutý automobilový průmysl a tak produkovali velké množství různých, převážně kolových tahačů. Typickým americkým tahačem byl M34, což byl Sherman bez věže. Ačkoli, bylo to složitější. Na podvozku Shermana bylo postaveno vyprošťovací vozidlo M32. Z toho pak bylo sneseno ženijní vybavení a tahač, schopný tahat i velmi těžká děla, byl na světě.
Tahač M5 Byly zahájeny podobné práce na zastaralém tanku M2, ale nakonec to s podvozkem M2 dopadlo jinak. Na podvozku oholeném na kost vznikla nová nástavby, uzavřená, skříňová, pro dvanáct osob. To umožňovalo posádce děla cestovat poměrně pohodlně a v zimním období dokonce v teple. Tahač měl na střeše oběžný kruh s kulometem M2, kterým se mohl i poměrně účinně bránit. Za kabinou byl napříč uložen zážehový šestiválec Waukesha 145GZ nebo F817G o výkonu 210 koní. Za ním pak byl nákladní prostor. Vozidlo vážilo přes čtrnáct tun, a dosahovalo rychlosti přes 50 km/h. Zvládl třicetiprocentní svahy, utáhl kolem osmnácti tun a navíc disponoval desetitunovým navijákem.
Tahač M4 Tahač M5 vznikl velmi podobně. Jen pro jeho základ posloužil tentokrát M3 Stuart. I tentokrát byla postavena prostorná nástavba, tentokrát s otevřenou kabinou. Její zadní část měla pevnou střechu, neboť i zde byl na oběžném kruhu těžký kulomet. Přední část kabiny měla střechu jen plátěnou. Před řidičem, sedicím vpředu uprostřed, byl skleněný štítek. Kabina pobrala jedenáct lidí, jejich osobní věci, nářadí, ale pro náboje nebylo místo. zadní část zabíral motor Continental R6572, což byl také zážehový řadový šestiválec. Později byla postavena i verze s pevnou střechou. M5 vážil těsně pod 14 tun, a byl i pomalejší než M4, 48 km/h. Zatímco M4 tahal děla až do ráže 240 mm, M5 tahala lehčí stopětapadesátky Long Tom. I on disponoval silným navijákem. M5 se vyráběl do roku 1945, M4 ještě o rok déle. Ač tomu nebylo zvykem - pásové tahače jsou většinou neekonomické a mimo válku se jejich provoz nevyplatí - M4 i M5 byly výjimkami. Jednak se uplatnily jako záchranná a vyprošťovací vozidla, jednak se Spojeným státům náramně hodily v Koreji. Od američanů dostaly tyto stroje i další země. M4 v některých z těchto zemí sloužily ještě nedávno.
Technické údaje: Součástí stavebnice tahače M5 od firmy Hasegawa byly i nějaké figurky. Proto je model trochu oživen, byť je krabičkový. Pro přesnost - jednu z přiložených figurek jsem nepoužil, ale zase jsem dodal jednu z jiné stavebnice. Vozidlo má tedy řidiče, obsluhu lafetovaného 12,7mm kulometu a vzadu na stříšce sedí voják, který má vedle sebe opřený nelafetovaný 7,62mm kulomet. Opět se jedná o vozidlo blíže nespecifikované jednotky, v evropě, po vylodění v Normandii.
M4 vyrobil HobbyBoss, ve chvíli, kdy už jsem ani nedoufal, že tenhle tahač někdo vyrobí v 1/72. Stavebnice byla velmi jednoduchá, téměř easy assembly. Oproti krabičce jsem navíc doplnil zasklení kabiny. Jelikož jsem plánoval vozidlo zasněžit, otvor ve střeše s kulometem jsem zakryl celtou. Nakonec, jak již naznačeno, přišel bílý filtr, vodový, a nakonec sníh. Z prášku do pečiva, jak se mi už osvědčilo. Stroj si představuji v Ardenách, během poslední německé ofenzivy na západní frontě.

model tahače M5 model tahače M5 model tahače M5
model tahače M5 model AEC Matador model AEC Matador
model AEC Matador model AEC MAtador model AEC MAtador

M25 Dragon Wagon

Dragon Wagon Název M25 Dragon Wagon patřil soupravě tahače M26 a návěsu M15. M26 a M26A1 je kolový tahač 6x6, výrobek Pacific Car & Foundry Co., s továrním označením TR-1. Nesl v opancéřované verzi název: Tractor Truck M26 a v neopancéřované verzi M26A1.
Návěs pro 40t nákladu, vyráběný firmou Fruehauf Trailer Co., nesl označení: Semitrailer M15. Byl vyvinut roku 1942. Měl mít lepší vlastnosti v terénu než trailer M9, a zároveň vyšší nosnost než návěsy Schelvoke & Drewry. Ty měly nosnost 30 tun a byly nejčastěji tahány tahači Diamond T, nebo Scammel Pioneer. 40 tun byla dostatečná rezerva pro hlavního "klienta" vozů Dragon, tank Sherman. Hmotnost návěsu byla 17,5t, a byl vybaven dvěma skládacími rampami. Mohl být zvětšen rozchod zadních kol (zvýšením délky náprav), s cílem usnadnit nakládání vozidel s různými šířkami, šlo také použít další rampy, které se nasadily přes kola a tak je chránily před poškozením.
Později, se zavedením tanku M26 Pershing do provozu, byly vyvinuty další dvě verze návěsu , M15A1 s extra rampou a širší M15A2. Tyto dvě nové verze byly navíc zesíleny, mohly tak teoreticky přepravovat náklady o hmotnosti 45 tun. Na nový návěs však ani jeden z tahačů nestačil. Tato situace vedla k požadavku na nový tahač.
Tahač M26 byl vyráběn od roku 1943. Vyrobeno bylo 1372 ks několika verzí. Byl vyvinut na základě žádosti americké armády na vývoj těžkého tahače. Vznikl vůz použitelný jako tahač a jako vyprošťovací. Vůz byl lehce pancéřován. M26 traktor byl navržen firmou Knuckey Truck Co. v San Francisku. Když se výrobní Dragon Wagon kapacita ukázala jako nedostatečná, armáda předala zakázku firmě Pacific Car & Foundry Co. v Seattlu. Vůz, označený u Pacificu jako TR-1 vážil kolem dvaceti tun, měl pohon 6x6 a byl poháněn motorem Hall-Scott 440 o výkonu 240 koní. 6-válcový benzínový motor byl vyvinut exkluzivně pro M26. Později došlo k použití ve vozech Diamond T. Cílem bylo zvýšit výkonnost Diamondů. Tahač byl vybaven pancéřovanou kabinou,což nebylo úplně obvyklé. Dále také dvěma navijáky s kombinovaným tahem 60 tun a také kompletní svařovací zařízení, vzduchový kompresor, řetězy, tažná lana, hydraulické kladky s tahem 10 a 20 tun.... Záměrem bylo, aby krom tahání podvalníku byl schopen vyprošťovacích prací přímo v bojové zóně. To vedlo k několika obtížím. krom obrovské spotřeby paliva, permanentní přetížení přední nápravy způsobovalo časté poruchy a velmi rychlé opotřebení pneu. Navíc se ukázalo, že k vyprošťování skutečně "pod palbou" dochází jen velice zřídka. Proto se později objevila nepancéřovaná verze M26A1. Její kabina byla o 1,5 tuny lehčí. Dále přišla verze M26A2, která se od A1 lišila elektroinstalací. Vůz vstoupil do služeb U.S.Army v roce 1944. Nejčastěji vozil Shermany, ale bylo možné vidět i různé další náklady: Priest, dva Stuarty současně, buldozer, Churchill ... a Panther - i když v tomto případě již došlo k přetížení. Daleko častěji Panthery tahač jen vlekl. Snad nejneobvyklejší náklad, který Dragony vezly, bylo 125 vyloďovacích plavidel LCM amerického námořnictva, které byly přepravovány po dálnici od pobřeží Lamanšského průlivu až ke břehům Rýna v březnu 1945. Tato plavidla pak spolu s jinými prostředky, umožnila spojencům překročit tuto řeku a postupovat dále do Německa. Zcela běžně se dragony vyskytovaly v korejské válce a v inventáři zůstaly až do šedesátých let.
Technické údaje: Drak s nápisem Dry Run je doložen ve francii, v červnu 1944. Bohužel se mi nedaří zjistit, u jaké jednotky sloužil. Tahač je krabičkový, jen jsem většinu průzorů udělal zavřenou. Na návěsu jsem použil na lana, která drží rampy zdvižené, silnou nit. Možná až moc silnou...

model Dragon Wagona model Dragon Wagona model Dragon Wagona
model Dragon Wagona

Scammell Pioneer TRMU 30 Tank transporter

Scammell Pioneer transporter Automobilka Scammell Lorries, Ltd., nezávislá až do roku 1955, zahájila novou etapu v závodě ve Watfordu (Herts.) v roce 1922 jako průkopník návěsových souprav, kde vyráběla kapotové tahače i příslušné návěsy. Její historie je však mnohem starší, oddělila se od kolářství, výroby kočárů a oprav parních strojů, jež provozovala původní společnost G. Scammell & Nephew, Ltd., ve Spitalfields v Londýně už od roku 1837 a v roce 1919 zahájila experimenty s prvním tahačem návěsů (u Scammellu je nenazývali trailers, ale carriers), jenž vycházel z americké konstrukce Knox Martin. Konstruktér Oliver D. North později zdokonalil návěsové sedlo, tzv. páté kolo, a vyvinul tříkolový tahač, jenž nahradil koně v rozvážkové službě a distribuci z nádraží, uplatnil se při rozvozu poštovních zásilek a zboží.
Druhým nejznámějším produktem Scammellu jsou speciální těžká vozidla pro provoz v nejtěžších terénních podmínkách, či pro vlečení podvalníků s těžkým nákladem. První z nich byl Scammell Pioneer, hojně používaný britskou armádou jako dělostřelecký tahač, vyprošťovací vozidlo a samozřejmě pro přepravu nejtěžších nákladů. Po druhé světové válce nalezla tato řada pokračování v těžkých kapotových typech Mountaineer (od 1949), Constructor (1951), Contractor (1966) a posledním Commanderu (1978), vyráběném až do osmdesátých let.
„Ten velký vzadu“, tak byl přezdíván Scammell Pioneer TRMU30. Neúnavný dříč v týlových službách britských obrněných sil za 2. světové války. Ukázal se jako velmi spolehlivý, a sna i proto mnohé z několika stovek vyrobených souprav pak sloužily ještě dlouho po ní.
Scammell Pioneer transporter. Výkonné teréní tahače Scammell začaly vznikat ve dvacátých letech, první transportér tanků na bázi Scammellu Pioneer vznikl v roce 1932. Uvezl dvacet tun. Později vznikaly dvaceti a třicetitunové kombinace Pioneera s různými návěsy. Ty byly víceméně napevno uchyceny k tahači a nedaly se snadno odpojit, jako u dnešních kamiónů. Vynikající trakci v terénu dodával podvozek s velkými rozsahy pohyblivosti kol (tzv. zkřižitelnost), další nesporou výhodou byl vhodně zpřevodovaný výkonný vznětový motor. Pioneer sice dosahoval maximální rychlosti pouze 26 km/h, ale dokázal v terénu utáhnout i podstatně větší zátěže, než projektovaných 30 tun. A to i přesto, že poháněné byly pouze dvě zadní nápravy (uspořádání 6x4). Měl, na svou dobu poměrně neobvyklou,šestistupňovou převodovku. Tato měla výstup na naviják s vertikální osou a šnekovým pohonem, schopný navinout 32 metrů lana za minutu při maximálních otáčkách motoru, které činily 1750rpm.
Návěs spočíval (tedy kromě tahače), na osmi kolech s balónovými pneumatikami dimenzovanými na velkou zátěž. Měl vlastní sklopné nákladové rampy. Konstrukce umožňovala protáhnout lano navijáku tahače připravenými průvlaky a natáhnout nepojízdný tank nahoru.
Vozidlo dále disponovalo velkou kabinou, která pobrala kromě své posádky i posádku vezeného tanku. Tyto transportéry sloužily na severu Afriky, italských a evropských frontách.

Technické údaje:

Souprava má zbarvení běžné pro použití v poušti. Standardem sice byly horní plochy v černé barvě, ale od toho jsem se úmyslně odchýlil. Našel jsem kdesi fotografii Scamella v totožném zbarvení, jaké jsem použil. Jednotkové označení zatím chybí - doplním, pravděpodobně nějaký transportní útvar při 7. RTR, v Libyi 1941.

model Scammell Pioneer model Scammell Pioneer model Scammell Pioneer
model Scammell Pioneer

Heavy transporter M19

Transportér M19 M19 je označení soupravy dvou vozidel. Tahačem byl Diamond T980/981, v armádě označený jako M20. Jednalo se o dvanáctitunový vůz se znakem náprav 6x4, osazený buďto poměrně neobvyklým dieselovým řadovým šestiválcovým motorem Hercules DXFE OHV o obsahu 14,7 l a výkonu 185 koní, nebo, stejně jako Dragon Wagon, zážehovým řadovým šestiválcem Hall-Scott 440 OHV o obsahu 17,9 l a výkonu 240 koní (byl to největší ve vozidle používaný benzinový motor za celou druhou světovou válku). Měl utáhnout bez problému břemeno o váze 54 tun, Zvládl ale i víc. Měl čtyřrychlostní převodovku a třístupňovou redukční, dohromady tedy celkem 12 rychlostí v před a tři vzad. Moderní elektrický rozvod již tehdy pracoval s napětím 24 V. Maximální rychlost činila 37 km/h. Kapacita nádrže byla 150 US galonů, tedy 570 l, které stačilo na ujetí 300 mil (480 km). Řízení bylo bez posilovače. Vozidlo disponovalo navijákem o tahu 18.000 kg, byl určen především pro nakládku poškozených vozidel na přívěs. Byl namontován hned za kabinou.
Přívěsem pak byl pak plochý 24kolový trailer Rogers M9. Ten měl deklarovanou nosnost 40, nebo 45 tun podle varianty. Jsou však zdokumentovány případy, kdy na tomto podvalníku byl transportován ukořistěný Königtiger, čímž došlo k přetížení o 20 tun. V týlové službě byly tanky převáženy po kolejích, bylo však třeba zasazovat vozidla do blízkosti fronty, a bylo třeba odvážet poškozené stroje do opravy. Proto potřebovaly armády transportéry tanků, a to s postupně těžšími tanky stále výkonnější a těžší. Britové sice měli své Scamelly Pioneer, nestačili jich však vyrábět dostatečné množství, a tak je americké M19 vhodně doplnily.
Transportér M19 Vozidla byla pro angličany mírně upravena. Vyráběla se od roku 1941 do roku 1945 a celkem se jich vyrobilo 6554. Svůj křest ohněm si odbyla v Africe, a pak s postupujícími armádami v itálii a ve zbytku evropy. Hlavním odběratelem byla Velká Británie, ovšem nějaká vozidla zbyla i na US Army, a dokonce i na holandskou a na sovětskou Rudou Armádu. Konstrukce byla nadčasová, poslední vozidla tohoto typu byla vyřazována až v 70.letech minulého století.
Nasazení Svůj křest si M19 odbyl v severní Africe,poté sloužil v Itálii a později ve Francii. Ještě dnes je možno najít několik kousků v soukromých rukách. V US Army byl vystřídán strojem M26 Dragon Wagon, pak se používal k transportům munice, které dokázal uvézt neuvěřitelné množství.

Rozvor byl 179 v (4500 mm), délka 280 cm ( 7100 mm), sledovat 74 v (1900 mm) a výšku 100 v (2500 mm). Technické údaje:
Diamond T980/981 M20 Podvalník Rogers M9:
M19 se mi povedlo sehnat coby dnes už velmi raritní a celkem kvalitní stavebnici Matchbox. Model ztvárňuje vozidlo 452. roty přepravy tanků, v severovýchodní evropě v březnu 1945. Stavba je krabičková, vozidlo má jen pokus o opršelou orezlou patinu, kterou jsem trochu přehnal. Na něj jsem umístil výsadkový člun LCVP, coby transport toho plavidla k Rýnu v rámci operace Varsity. Ten je z new tool stavebnice od Airfixu, postavený z z krabičky a lehce orezlý.

model Transportéru tanků M19 model Transportéru tanků M19 model Transportéru tanků M19
model Transportéru tanků M19 model Transportéru tanků M19 model Transportéru tanků M19 + LCVP
model Transportéru tanků M19 + LCVP model Transportéru tanků M19 + LCVP model Transportéru tanků M19 + LCVP

Vytvořil Dark, 5.5.2011