Darkovic patlaninky

Macchi MC.202 Folgore

Macchi MC.202 Folgore Před a během druhé světové války v Itáli vznikala stíhací letadla ve továrnách tří firem, a to Fiat, Reggiane a Macchi. Do roku 1937 létali talové víceméně na dvojplošných Fiatech, pak nastal zlom. Objevul se Fiat G.50. Design letounu, s vyvýšenou kabinou vypadal mírně nezvykle. Krátce po něm se objevuje Macchi MC.200. Letadla si byla poměrně podobná, poháněl je i stejný motor a nesly i stejnou výzbroj - dva velkorážové kulomety Breda-Safat ráže 12,7 mm. Macchi však byla o tunu lehčí a tím pádem o téměř 100 km/h rychlejší. Ani jeden ze strojů nebyl nijak převratný. Motor byl poměrně slabý, výzbroj se v budoucích scénách druhé světové války také ukazovala jako nedostatečná. Ale byly to první italské jednoplošné stíhačky se zatahovacím podvozkem. V roce 1938 se objevuje Reggiane Re-2000. Letoun byl inspirován americkým P-35 a byl poměrně výkonný. Výkonnější než oba zmíněné stroje. Protože však přišel pozdě, nebyl vládou objednán.
U všech tří typů pak došlo k evoluci zástavbou německého motoru DB-601, respektive jeho italské licence. Vznikly tři podobné letouny. Designem, výkony a víceméně i výzbrojí, které v roce 1943 vyspěly v Reggiane Re-2005, Macchi MC.205 Veltro a Fiat G.55 Centauro. Macchi MC.202 Folgore přímo předcházela typu Veltro. Bylo to poměrně hezké letadlo, podle mého soudu jedno z nejhezčích vůbec. Italové se se zástavbou motoru Daimler - Benz popasovali velmi dobře, výsledek je byl srovnatelně výkonný a hezčí, než německý. Kabina byla na samém vrcholu vyvýšeného hřbetu trupu, což zajišťovalo slušný výhled. To bylo ostatně specifikem výše zmíněných strojů Macchi a Fiat.
„Hrbatý” trup byl velmi výrazným prvkem Macchi MC.200, po němž MC.202 převzala většinu draku, který, jak již zmíněno, úspěšně adaptovala z hvězdicového motoru na vidlicový dvanáctiválec. Hrb tím trochu zanil, respektive trup dostal tak nějak ladnější křivku. Nižší aerodynamický odpor a vyšší výkon motoru byl samozřejmě znát - i přes nárůst vzletové hmotnosti výkony vzrostly. Stroj byl zalétán v srpnu roku 1940 a před koncem následujícího roku již byl nasazen v boji, konkrétně ve Středomoří a nad severní Afrikou. Později byly k vidění i na východní frontě. I přes čistě kulometnou výzbroj - k původním dvěma 12,7 Breda - Safat v kapotě motoru typu MC.200 obdržela MC.202 ještě dva 7,7 téže značky v křídlech - byl letoun považován, byl-li odhodlaně pilotován, za velmi nebezpečný všem spojeneckým strojům. Jeho vývoj dále pokračoval k typu MC.205, avšak ani z jednoho se nestal výjimečný stroj.
Macchi MC.202 Folgore--> Celkem vzniklo 1100 strojů Macchi MC.202, přičemž jedna z pozdějších sérií byla vybavena dvěma kanóny Mauser MG 151/20 ráže 20 mm na podvěsech pod křídly. Macchi MC.202 Folgore vydržela ve výzbroji italských vzdušných sil celkem šest let. Od roku 1941, si stihla zabojovat proti Spojencům, i proti bývalým spojencům - tedy bývalým spojencům fašistické Itálie, Němcům. Vyřazena byla dva roky po válce, v roce 1947. Tehdy už bylo naprosto zřejmé, že stroj, který svými výkony neoslňoval ani v době své najvětší slávy, tedy kolem roku 1943, byl v době masivního nástupu proudových strojů už vysloveně slabý.
Technický popis:

Macchi MC.202 jsem stavěl podle reálné předlohy, tou byl stroj 90 Squadriglie, 10 Gruppo, 4 Stormo CT, v Gele na Sicílii v květnu 1942. Létal s ním Sgt. Amieto Monterumici. Kamufláž je standardní, plus lehce ztlumená nápodobou povětrnostních vlivů a u výfuků a zbraní očouzená.

model Macchi MC.202 model Macchi MC.202 model Macchi MC.202
model Macchi MC.202 model Macchi MC.202
Vytvořil Dark, 5.5.2011