Darkovic patlaninky

Kliment Vorošilov KV-2

Tank KV-2 starší typ Vznik těžkého tanku KV-2 je neoddělitelně spojen se vznikem tanku KV-1. Vše začalo roku 1938, kdy se zrodila myšlenka na nahrazení zastaralého pětivěžového tanku T-35 novějším strojem se třemi věžemi. Diskuse nad tímto projektem nakonec počet věží snížila na dvě a roku 1939 začaly práce na dvou nových strojích T-100 a SMK. Souběžně s tím však byl schválen vývoj ještě třetího tanku, který by nesl pouze jednu věž. Práce na jednověžovém stroji započaly 1. února 1939 v leningradském závodě S. M. Kirova. Nový tank dostal označení KV, které ukrývalo jméno sovětského maršála Klimenta Vorošilova. První prototyp tanku KV byl dokončen 1. září 1939. Od té doby probíhalo testování a úpravy až do 30. listopadu, kdy vypukla sovětsko-finská válka.
Prototyp tanku KV putoval na frontu, aby v ohni boje předvedl co dokáže. Tank si v akci vedl přímo excelentně až na jeden drobný nedostatek. Kanon ráže 76,2 mm, kterým byl stroj vyzbrojen, si nedokázal poradit s finskými železobetonovými pevnůstkami. V prosinci 1939 proto přišlo armádní velení s požadavkem, aby byla vyvinuta ještě jedna varianta tohoto tanku, s výzbrojí dostatečně silnou k ničení opevněných cílů. To byl první krok na cestě ke vzniku tanku KV-2. V té době však ještě označení KV-1 a KV-2 neexistovalo a tanky byly nazývány prostě KV s malou věží (s maloj bašňu) a velkou věží (s balšoj bašňu). Označení KV-1 a KV-2 bylo zavedeno až v lednu roku 1941.
4. ledna 1940 byla v leningradském závodě zahájena výroba tanku KV a bylo rozhodnuto, že první čtyři vyrobené podvozky mají posloužit jako základ pro novou, silněji vyzbrojenou verzi tanku. Žádné úpravy podvozku ani trupu oproti existujícími prototypu KV se totiž nepředpokládaly. Veškeré práce se měly soustředit na výběr vhodné zbraně, stavbu nové věže, která by zbraň pojmula a instalaci této věže na standardní podvozek.
Podvozek a trup tanku KV-2 byl stejný jako u KV-1. Na každé straně jej tvořilo šest zdvojených celokovových pojezdových kol, která byla opatřená prolisy a drobnými kruhovými odlehčovacími otvory. Pojezdová kola byla rozmístěna v rovnoměrných rozestupech a každé bylo zavěšeno a odpruženo samostatně pomocí kyvného ramene, odpruženého torzní tyčí. Vpředu podvozkové soustavy bylo loukoťové kolo napínací a vzadu bylo velké kolo hnací. Shora dosedal pás na tři rovnoměrně rozmístěné podpůrné kladky. Šířka pásů byla 70 cm. Na podvozku spočíval převážně svařovaný trup.
Uprostřed čelní stěny byl obdélníkový průzor řidiče. V případě nebezpečí se průzor uzavíral krytem a řidič potom vyhlížel z vozidla pouze štěrbinou v krytu. Napravo od průzoru byl instalován reflektor. Prototyp a ani první sériové tanky ještě neměly integrovaný trupový kulomet, ten začal být instalován až později. V levé části stropní desky kabiny byl kruhový průlez řidiče, který se uzavíral jednodílným poklopem. Motorový prostor byl v zadní části trupu. Hned za věží byl servisní otvor a po jeho stranách dva menší podélné otvory pro přívod vzduchu k pohonné jednotce. Ty byly chráněny mříží. Za těmito otvory byly ze stropní desky vyvedeny dva výfuky. Ještě dále směrem k zádi byly potom dva kruhové otvory pro servisní přístup k převodovce. Pohonnou jednotkou tanku byl dvanáctiválcový diesel V-2, který dával maximální výkon 600 koní při 2000 otáčkách za minutu. Převodovka umožňovala řadit pět rychlostních stupňů pro jízdu vpřed a jeden pro couvání. Samotná záď trupu byla tvořena dvěma zakulaceními. Pod horní zakulacenou částí, kterou tvořil pancíř o síle 60 mm, se skrýval další zamřížovaný ventilační otvor. Na spodní zakulacené části byla dvě oka pro uchycení vlečných lan. Horní zakulacená část byla později nahrazena rovnou skloněnou deskou.
Tank KV-2 novější provedení. Práce na nové věži vedl ing. Duchcov, úpravu zbraně dostal na starosti ing. Kurin a celý projekt zastřešoval konstruktér Kotin. Prototyp nové věže, která dostala označení MT-1, byl navržen a postaven během ledna 1940. Věž byla mnohem větší než ta z tanku KV-1. Její čelní stěna byla mírně zkosená a pomocí velkých šroubů k ní byl připevněn mohutný kryt zbraně. Napravo od něj byla střílna pro věžový kulomet DT ráže 7,62 mm. Boční stěny věže se zhruba ve čtvrtině délky lámaly. Od čelní stěny dozadu se tedy věž rozšiřovala, od čtvrtiny délky dále dozadu se zase zužovala. Zadní stěnu věže tvořily dvě desky spojené pod úhlem. Velkou část zadní stěny zabíral přišroubovaný hranatý kryt, pod nímž se ukrýval velký otvor pro nakládání munice do věže. V bočních stěnách byly pozorovací štěrbiny a pod nimi uzavíratelné kruhové otvory pro vedení palby z ručních zbraní. Dvě takové střílny byly také v zadní stěně po stranách našroubovaného krytu. Na bocích věže byly navařeny tři stupínky, po kterých jako po žebříku nastupovala osádka. V přední části trčely ze střechy věže jako rohy dva periskopické zaměřovače. Další dva, ovšem napevno umístěné periskopy byly v zadní části stropu. V levé části se nacházel jediný nástupní a výstupní poklop kruhového tvaru uzavíraný jednodílným poklopem. Ve věži pracovali celkem čtyři muži - velitel, střelec a dva nabíječi. Věž byla relativně hodně vysoká a celková výška tanku s ní činila 3,45 m. I to byl jeden z důvodů proč byla věž tohoto provedení později nahrazena věží novou, nižší a výrobně jednodušší.
První zbraní, o které konstruktéři pro nový stroj uvažovali, byla 152ti milimetrová houfnice model 1909/1930. Ta byla ale nakonec zamítnuta a přednost dostala modernější zbraň stejné ráže, houfnice M-10 model 1938/1940 (přesná ráže zbraně byla 152,4 mm). Úchyt zbraně dovoloval její vertikální náměr v rozsahu od -5° do +12°. Otáčení do stran samozřejmě zajišťovala věž.
Věž byla namontována na klasický podvozek tanku KV-1 a 10. února proběhly střelecké zkoušky nového stroje. Nikdo z přítomných konstruktérů ani vojenských činitelů neměl zkušenosti se strojem vyzbrojeným takto mohutnou zbraní. Panovaly obavy, že by velký zpětný ráz při výstřelu mohl poškodit podvozek nebo že by dokonce mohlo dojít k převrácení celého tanku. Vždyť věž s houfnicí vážila plných 12 tun a díky své výšce značně posouvala těžiště tanku. První výstřel byl proto proveden s věží otočenou o devadesát stupňů, což byla z hlediska stability stroje nejrizikovější pozice. Obavy se však ukázaly jako neopodstatněné. Tank zůstal po výstřelu naprosto stabilní a dokonce byl schopen ihned nastartovat a jet.
Za zmínku stojí, že konstruktéři u prototypu přidali na konec hlavně záklopku, která měla zbraň chránit jednak před vnikáním prachu ale také před nepřátelskou střelbou. Při takovém průměru hlavně totiž hrozilo, že by nepřátelská pěchota mohla skrz hlaveň střílet do interiéru tanku. Záklopka se otevírala a uzavírala pomocí táhla přímo z interiéru kabiny. Hned při prvním výstřelu houfnice ovšem záklopka z hlavně upadla a na další tanky ji proto již vůbec nemontovali.
V únoru 1940 byly vyrobeny celkem tři tanky KV-2 a všechny byly ještě toho měsíce odeslány do Finska. Do bojů však nezasáhly. Byly použity pouze ke zkušební střelbě na již dobytá finská opevnění. Zkušební střelby dopadly nad očekávání dobře. V půli března Zimní válka skončila a všechny tanky KV se vrátily do vlasti. 19. března se potom zúčastnily přehlídky nové techniky pro nejvyšší státní a armádní představitele. Mohutné tanky udělaly dobrý dojem a jejich výroba získala vyšší prioritu. V květnu přišla objednávka na 230 kusů, 130 typu KV-1 a 100 typu KV-2, k dodání do konce roku 1940. Tehdy si konstruktéři uvědomili, že kvůli válce s Finskem vlastně nebyl čas podrobit nové tanky skutečně důkladným testům a to zejména jízdním. V červnu tedy probíhaly v okolí Leningradu a na polygonu v Kubince intenzivní zkoušky. Testovaný KV-2 během této doby najezdil 2565 km. Testy odhalily některé skryté vady a nedostatky. Problémy byly zejména s podvozkem, motorem, spojkou a převodovkou. Z obou variant tanku byl přitom právě KV-2 ten poruchovější. Důvodem byla zejména jeho hmotnost, která převyšovala hmotnost KV-1 o plných 6 tun. Výrobu ovšem nešlo po dobu testů prostě zastavit a tak musela být nápravná opatření uplatňována již do běžící produkce. Díky tomu byly první sériové tanky velmi poruchové a armáda jich mnoho vracela továrně k opravám. Do konce roku 1940 bylo zkompletováno 141 tanků KV-1 a 102 tanků KV-2. Z tohoto celkového počtu 243 jich armáda pro nedostatky 47 kusů vrátila.
Tank KV-2 novější provedení V září 1940 byla vyvinuta již zmíněná věž nového provedení. Všechny stěny byly nyní kolmé k rovině země, což bylo výrobně jednodušší. Zalomení bočních stěn zůstalo, ovšem zlom byl pozvolný takže při pohledu zboku nebyla vidět žádná hrana. V přední části stropu byly opět dva periskopy. Kruhový nástupní poklop se ovšem přesunul na levou stranu a napravo od něj se nově objevilo ústí ventilátoru kabiny. Další ventilátor ústil v pravém zadním rohu stropu. V zadní části přibyl další, tentokrát hranatý průlez. Namísto původních dvou pevných periskopů byly nyní tři, po jednom do každé strany a jeden směrem dozadu. Zadní stěnu nové věže tvořila jediná deska bez zalomení. Uprostřed ní byl opět velký hranatý otvor pro nakládání munice. Jeho uzávěr však již nebyl přišroubovaný, ale byl zavěšen na pantech, takže se mnohem snadněji otevíral. Nalevo od tohoto otvoru bylo v zadní stěně střeliště pro třetí kulomet DT. Nová věž byla celkově o dvacet centimetrů nižší než ta stará. Mimo jiné se to promítlo i do toho, že žebřík na bocích již neměl tři, ale pouze dva stupínky. Síla pancíře se oproti staré věži nezměnila. Nová věž byla v září úspěšně otestována a ihned nahradila ve výrobě věž starého provedení. Právě podle verze věže bývají odlišovány dva modely tanku KV-2. Starší model 1940 a novější model 1941. Zásoba munice na palubě tanku KV-2 s novou věží činila 36 granátů pro houfnici a 3087 nábojů pro všechny tři kulomety. Frekvence střelby houfnice byla 2 až 3 výstřely za minutu. Důvodem pro tuto relativně nízkou rychlost střelby byla jednak velká hmotnost střel, která znesnadňovala manipulaci s nimi a dále také používání dělené munice, které prodlužovalo nabíjení. Hmotnost tanku byla 52 tun. Jeho maximální rychlost na silnici byla 35 km/h (v průměru tank jezdil jen rychlostí 20 km/h). Akční rádius při jízdě po silnici se pohyboval okolo 250 km, v terénu to bylo zhruba 150 km.
Pro původní houfnici M-10 v její vlečné podobě se používalo mnoho druhů střeliva. Kolik z nich bylo převzato a upraveno pro používání v tancích KV-2 není úplně jasné. Prameny se shodují na používání protipěchotní tedy tříštivotrhavé munice. Některé dále uvádějí, že tanky disponovaly také municí protibetonovou a dokonce protipancéřovou. Jiné prameny to zase popírají. Základní vlastnosti granátů všech druhů: Kvůli jeho velmi silné výzbroji přezdívali sovětští vojáci tanku KV-2 Drednot, což byla poruštěná podoba anglického slova Dreadnought (typ silně vyzbrojené bitevní lodi). Zdálo by se, že silný pancíř a bezkonkurenční výzbroj předurčovaly tank KV-2 téměř k nezničitelnosti. V roce 1941, při zahájení operace Barbarossa, neměli ani Němci žádný tank schopný sovětského obra zničit. Ale i přesto byly ztráty na tancích KV-2 stejně velké jako na ostatní sovětské technice. Spíše než boj však za tím bylo naprosto nesprávné velení, poruchy a mizerná logistika na straně Sovětů. Většina tanků KV-2 padla za oběť uvíznutí, poruchám při dlouhých přesunech nebo jim prostě došlo palivo a posádky je musely zanechat na místě. Důkazem toho je bezpočet fotografií, na kterých si němečtí vojáci prohlížení znehybněný tank KV-2 bez zásadního poškození (když nepočítáme množství stop po naprosto neúčinných zásazích německých střel). Přesto ale byly "kávédvojky" pro Němce nepříjemným oříškem a každý kus, který se jim podařilo zničit nebo vyřadit budil obdivný zájem.
Jak již bylo řečeno, mnoho tanků KV-2 zůstalo opuštěno na bojišti pouze s lehkým poškozením. Němci mnoho z nich vyprostili, opravili a začali sami používat pod kořistním označením Panzerkampfwagen KV-II 754 (r). Jak dokazují dobové fotografie, minimálně jeden z ukořistěných strojů dokonce Němci vybavili velitelskou věžičkou z tanku PzKpfw IV. Část ukořistěných tanků také putovala zpět do Německa k testování. Jeden z nich se nakonec dostal až do Prahy kde byl předveden české veřejnosti v rámci výstavy "Sovětský ráj".
Produkce tanků KV-2 probíhala až do října 1941 a celkem jich bylo vyrobeno 334 exemplářů. Důvodem k ukončení výroby byl fakt, že za daných okolností nebyly tanky určené k prorážení opevněných linií třeba. Nejbližší nepřátelská opevnění byla ve východním Prusku a to byl v roce 1941 pro Sověty vskutku příliš vzdálený cíl. Tanky KV-2 se však aktivně účastnily bojů až do samého konce války.

Technické údaje: 1940/41
U KV-2 jsem vědomě rezignoval na veškerou patinu. Vypodobnil jsem stav, ve kterém právě opouští výrobní závod. Tedy jen okolo výfuků je očouzení, neboť se předpokládá, že výrobní závod opouští vlastní silou. Na věže KV-2, kde byla k dispozici velká volná plocha, se velmi často psala vlastenecká a bojová hesla. Nápisy na věži má tedy i má KV-2. Naopak chybí rudá hvězda, mělo se zřejmě za to, že silueta tanku je naprosto nezaměnitelná. Stroj není možné přiřadit ke konkrétní jednotce.

model KV-2 model KV-2 model KV-2
model KV-2
Vytvořil Dark, 5.5.2011